výstava litomyšl

12. CELOSTÁTNÍ PŘEHLÍDKA VÝTVARNÝCH PRACÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE

V prostorách státního zámku Litomyšl
6. října - 3. listopadu 2007

Vernisáž výstavy a rozborový seminář

5. - 7. října 2007, Litomyšl
Z pověření Ministerstva kultury pořádá
Národní informační a poradenské středisko pro kulturu,
útvar ARTAMA ve spolupráci
s Národním památkovým ústavem v Pardubicích
Správou Státního zámku Litomyšl
Sdružením pro tvořivou dramatiku
Asociací výtvarných pedagogů

Akce se koná za finančního přispění

Ministerstva kultury a města Litomyšl


Za knižní dary oceněným pedagogům děkujeme Nakladatelství Paseka.
Výjimečná přehlídka

Kurátorská práce mi letos připadala jako rozbalování vánočních dárečků. To není nadsázka. Těšil jsem se na každou další kolekci a každá mě obdarovala: další rovinou přístupu, kvalitou komunikace, odpovědností výběru, poctivým osobním přístupem.
Promyšlené uchopování tématu, hledání, nalézání nových kvalit, odvaha… snad jen někde chybí větší zkušenost s přemýšlením o formě prezentace a tím její následné komunikace s nezasvěceným recipientem, či technologická zdatnost v prezentaci nových technologií.
Nabízí se pamětnické srovnání s minulými ročníky - mohu si ho myslím dovolit, za ta léta od předání funkce hlavního kurátora (nezapomenutelným kolegou
a přítelem Igorem Zhořem) mi prošlo rukama při přípravě přehlídek nespočetné množství prací, troufám si tedy říci, že letošní neoceněné kolekce by v minulých ročnících bez diskuse získaly kurátorská ocenění. Jedná se o logický nárůst kvality způsobený hlubším ponorem do již částečně prozkoumaného tématu? Nebo
o sebezhodnocení každého pedagoga provokované dlouhodobým setkáváním se silnými impulsy na přípravných seminářích Artamy a dalších vzdělávacích akcích Asociace výtvarných pedagogů? Je to náhoda nebo nastupující trend? Na to mohou odpovědět až další ročníky.
Teď se těším na instalaci v úžasných prostorách Státního zámku v Litomyšli - na komunikaci uvnitř zaslaných kolekcí, na komunikaci mezi nimi, na komunikaci s prostorem a na komunikaci vůbec.

PaedDr. Jan Svoboda
hlavní kurátor přehlídky




KURÁTOŘI 12. CELOSTÁTNÍ PŘEHLÍDKY
VÝTVARNÝCH PRACÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE

Doc. Mgr. Vladimír Havlík
malíř, kreslíř, akční umělec, docent katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého
v Olomouci, vedoucí intermediálního ateliéru

Mgr. Leonora Kitzbergerová PhD.
středoškolská učitelka Vv, redaktorka časopisu Výtvarná výchova

PaedDr. Markéta Pastorová
Odborná pracovnice Výzkumného ústavu
pedagogického v Praze, kde se věnuje koncepci vzdělávání v oblasti Umění a kultura a výtvarném oboru

PaedDr. Jan Svoboda
ředitel ZUŠ v Bechyni, prezident Asociace výtvarných pedagogů

Mgr. Zdena Synecká
učitelka Vv na ZŠ a gymnáziu, odborná pracovnice
dětských výtvarných aktivit NIPOS-ARTAMA



Mgr. Jakub Synecký
vysokoškolský pedagog katedry výtvarné výchovy
Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, lektor postgraduálního studia v Národním památkovém ústavu Praha

PhDr. Jaroslav Vančát Phd.
vysokoškolský pedagog Fakulty humanitních
studií Univerzity Karlovy, prezident české sekce INSEA

Mgr. Vladimíra Zikmundová
vedoucí katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni




OCENĚNÉ PROJEKTY

Zdeňka Šamárková, Pavlína Kolářová, MŠ Opava
Šimon Brejcha, Smysluplná škola, Praha 8
Jana Jiroušková, ZŠ Praha 4
Blanka Kotoučová, ZŠ Praha 9
Jana Holcová a kol. ZUŠ Český Krumlov
Hana Voříšková, ZUŠ Choceň
Dana Kaňková, ZUŠ Choceň
Michaela Čapková, ZUŠ Olomouc
Zdeňka Pavlíčková, ZUŠ Opava
Jiří Pavlíček, ZUŠ Praha 1
Vladimír Beran, ZUŠ Police nad Metují
Jan Vojtíšek, ZUŠ Přelouč

Společná cena za stálou vysokou kvalitu pedagogické práce ve výtvarné výchově
Milada Sobková, DDM Šumperk
Ivana Blažková, ZUŠ Bechyně
Kolektiv pedagogů ZUŠ Pardubice-Polabiny

Společná cena za výrazný osobní kvalitativní posun ve výtvarné pedagogické práci
Helena Slavíková-Hrušková, ZUŠ Buštěhrad
Václava Zamazalová, ZUŠ Dačice
Jarmila Lískovcová, ZUŠ Strakonice

MATEŘSKÁ ŠKOLA, OPAVA
Autor projektu /pedagog/: Zdeňka Šamárková, Pavlína Kolářová
Projekt: Tajná zpráva

Prezentace projektu mateřské školy Vaníčkova v Opavě není na první (ba ani na druhý) pohled pozoruhodným výtvarným dílem. Naopak, „nástěnka“, vytvořená s využitím textů psaných rodiči, kteří se projektu zúčastnili, mimoděk prozrazuje bezradnost dospělých v situaci,
v níž se mají vyjádřit k poměrně jednoduchému, i když neobvyklému zážitku. Postupné vyhasínání schopnosti vyjádřit se o svém prožitku a chuti nabídnout své vyjádření ke komunikaci je v naší společnosti stále považováno za běžný průvodní znak dospívání. Uzavřenost a nekomunikativnost českých dospělých se stala až národním rysem a upozorňují na ni i texty turistických průvodců.
Rozvíjení dovednosti uvědomované a reflektované komunikace mezi dětmi navzájem i mezi dětmi a dospělými bylo hlavním motivem projektu. Dominantní v projektu je tedy rovina výchovná, zaměřená nejen na pěstování
a rozvíjení kultivované a vzájemně citlivé komunikace, ale i na její vědomou a záměrnou reflexi účastníky projektu, dětmi i jejich rodiči.
Bez ohledu na změny a zásadní posuny v teoretickém uchopení výtvarné výchovy na všech stupních i typech škol, formulované i v metodických dokumentech, nadále ve společnosti obecně přetrvává tradiční představa
o výtvarné výchově jako zdroji pohledných artefaktů. Tlak, který dovede rodičovská veřejnost v touze po hmotných produktech dětské tvořivosti vyvinout, již vyčerpal elán a energii mnoha našich kolegů a kolegyň, kteří přicházejí s touhou po změnách.
Projekt, takto srozumitelně a zřetelně orientovaný na činnost a jednání, na jeho prožitek a reflexi, v němž vytvořené artefakty nejsou cílem, ale prostředkem
a pomůckou k aktivitám, je tedy zásadním výchovným počinem nejen ve vztahu k dětem, ale především
k rodičům a k širší veřejnosti. Přestože jeho výsledkem nejsou pozoruhodné výtvarné práce, přispívá ke kultivaci svých účastníků a v důsledku umožňuje rozšíření jejich vnímavosti i pro širší záběr současného výtvarného umění.
Oceňuji odvahu k překročení zažité role výtvarné výchovy a k důslednému otevření jejího komunikačního pole pro nové obsahy a vztahy.

Leonora Kitzbergerová





SMYSLUPLNÁ ŠKOLA, PRAHA 8
Autor projektu /pedagog/: Šimon Brejcha
Název projektu: Výstavy - komunikace tvůrce a diváka

Akce Šimona Brejchy mají strhující, „živelnou“ podobu. Šimon je rozený happener - obsahovou (konceptuální) rovinu akcí má určitě pečlivě promyšlenou, jejich průběh však netlačí do vlastní představy - ctí prvek náhody, která ovšem, jak známo, přeje připraveným. Zdá se, že estetická rovina není určující (a už vůbec ne svazující). Důležitý je prožitek, energie, procesualita, pohyb, topografie, vnímání sebe v prostoru a čase.
Děti cítí možnost volby, jsou si vědomy vlastního rozhodnutí, tvůrčí svobody. Jsou skvěle motivovány nikoliv manipulovány, takže si akce plně užívají a navíc se pedagogovi odmění autentickými díly. Co víc si lze přát?
Pedagogická koncepce Šimona Brejchy nabízí jedno důležité srovnání. Stejně jako prof. Zhoř se Šimon inspiruje současným uměním, nemá však potřebu dávat projektům striktně metodickou strukturu. Tento sympatický „anarchistický“ aspekt ponechává volný prostor pro spontánní sebevyjádření, provokuje k akci a reakci. O překvapení pak není nouze…

Vladimír Havlík

Oceňuji spontánní video z výstavy Čestmíra Sušky, které natočili sami žáci ZŠ Lyčkovo, a které jejich učitel uplatnil v takto syrové formě, včetně doprovodných šprechtů při natáčení. Šimon Brejcha s invenčním vnímáním a představováním současného umění umí vystihnout, jakým způsobem dětem ten který artefakt
objevně přiblížit.
Na výstavách se obvykle nedotýká exponátů, proto tím víc vynikne, že Suškovy celkem strohé obří ocelové válce ožívají zvuky, které na nich vyluzují Brejchovi žáci.

Jaroslav Vančát














ZÁKLADNÍ ŠKOLA, PRAHA 4-MICHLE
Autor projektu /pedagog/: Jana Jiroušková
Název projektu: Šumavský plenér 2007

Zažívat, poznávat, nalézat, cítit krajinu vlastním tělem. Projít zkušenostmi přiznaných inspiračních zdrojů
z 60-70tých let minulého století. Není to v současném životním rytmu anachronie? Z toho, co kolekce představuje, je zřejmé, že nikoliv. Jsou zkušenosti, kterými je nutno projít, abychom mohli jít blíž
k problému, abychom problém vůbec mohli vidět.
A následně jej začít zkoumat a dešifrovat z různých úhlů možných pohledů. Není to nic jednoduchého. Je čím dál obtížnější se v tomto světě zpomalit v čase, který je navíc pro ona zpomalení zvenčí vymezen - ve vyučovací jednotce. A tak je „plenér“ logickou cestou ke „krajinám“.
Tato cesta však vyžaduje po všech stránkách veliké osobní nasazení pedagoga, a to i na specializovaných školách, natož na ZŠ.
Z předložené dokumentace je dobře patrné, že spektrum zažívání, poznávání, nalézání, cítění krajiny vlastním tělem bylo dostatečně široké, inspirativní…, tedy, že si to děti určitě užily, a že možná v jejich budoucím životě budou mít právě díky tomuto „plenéru“ klíč k tomu, aby jim „krajiny vnější i vnitřní“ nebyly lhostejné.
A tak mi vlastně až tolik nevadil určitý mechanický stereotyp prezentace, to že hudba sloužila pouze jako její podložení… Jsem přesvědčen, že příště bude důvod
a síla i tuto rovinu více rozvinout. Díky.

Jan Svoboda





















ZÁKLADNÍ ŠKOLA LEHOVEC, PRAHA 9
Autor projektu /pedagog/: Blanka Kotoučová
Název projektů: Listopadání, Kočky

Dvě zaslané kolekce ze základní školy pro mne představují rozdílné póly spektra v problému komunikace. Snad právě tuto polaritu, která vymezuje dostatečně široký otevřený prostor ke zkoumání zvoleného problému, vnímám jako jejich nejcennější devizu. Na jedné straně připravené prožitkové události pro děti i jejich rodiče, a na straně opačné základy práce v současných možnostech a technologiích znakové komunikace, intervence do světa žáků, ale
i následné citlivé naslouchání jejich světu v podmínkách základní školy. To, ale i možnost a nezastupitelnost týmové spolupráce, rozdělení rolí, to jsou podle mne ty zkušenosti, které si následně mohou a snad i odnesou do svých životů.

Jan Svoboda







Kočky
Příběh, který je prezentován v předloženém souboru obrazů, je velmi silnou výpovědí o vztahu mezi profánním a vznešeným z pohledu dětského tvůrce. Tento projekt mě zaujal především tím, s jakou citlivostí bylo ve vztahu k námětu využito materiálu - v tomto případě technologie elektronického obrazu. Metoda, jakou bylo dílo zpracováno, je již klasickým prototypem využití statické povahy multimédií (fotografický obraz a jeho transformace) v dynamických souvislostech (lineární řetězení obrazového materiálu, komiks). Přesto působivost oceněného souboru obrazů dokládá, že tento typ vizuálního vyjadřování ještě stále není vyčerpán a může poskytovat naprosto výjimečné možnosti formulace problému.

Vladimíra Zikmundová










ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA, ČESKÝ KRUMLOV
Autor projektu /pedagog/: Jana Holcová
Název projektu: Historie Českého Krumlova - Masopustní průvod

Jižní Čechy a masopustní průvody masek k sobě
v minulosti vždy neodmyslitelně patřily. Zpočátku byly masky součástí magických a prosperitních praktik, později mysteriózních scén, nakonec se staly ve zlidovělé formě součástí zábavných her a průvodů. Na kořeny této tradice navázal výtvarný obor ZUŠ v Českém Krumlově.
Dlouhodobým projektem masopustu, který vznikl jako součást širšího projektu „Historie Českého Krumlova“, žil celý výtvarný obor ZUŠ, 60 dětí
od 5 do 18 let.
Děti poznaly dobrodružství vlastní tvorby, nabyly řadu dovedností, střídaly výtvarné činnosti, materiál
i techniky, uplatňovaly vlastní nápady a vtip. Každé z nich prošlo procesem od vlastního kresleného návrhu po úplnou realizaci své masky, kostýmu i doplňkové rekvizity. Silnou motivací bylo pak předvedení vlastní masky v průvodu městem o masopustním úterý ve spolupráci s hudebním a tanečním oborem ZUŠ. Dokumentární materiál ukazuje, že si krumlovský masopust užily nejen děti v maskách, ale také dospělácká veřejnost a překvapení turisté, vtažení do všeobecného veselí v ulicích města.
Oceňuji iniciativní nápad oživit masopustní tradici, oceňuji vysoké pracovní nasazení učitelů při trpělivé
a promyšlené přípravě s dětmi, oceňuji konečnou realizaci celé akce s velkým společenským dosahem.
A nedivím se tomu, že výtvarný obor ZUŠ v Českém Krumlově má stále vysokou návštěvnost žáků, která
v současné době není tak docela samozřejmá.

Zdena Synecká
















ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA, CHOCEŇ
Autor projektu /pedagog/: Hana Voříšková
Název projektu: Barevné pohádky

Soubor maleb s názvem Barevné pohádky zastupuje metodicky promyšlenou práci s žáky mladšího školního věku. Projekt je zaměřen výhradně na práci s barvou, tedy na poznávání a rozvíjení výrazových možností jednoho ze základních vyjadřovacích prostředků, který mají žáci nejen na ZUŠ k dispozici.
Motivace je založena na vyvolání individuálních představ, spojených s pojmy, které jsou pro děti běžné
a s nimiž se často setkávají v reálných životních situacích i v pohádkách a příbězích. Poskytuje tak dětem možnost přemýšlet o tom, nakolik je jejich práce zcela samostatnou, spontánní reakcí na prožitek, a kde se v ní dají vyhledat souvislosti s kulturou, která je obklopuje a v níž vyrůstají. Prozkoumávání a posuzování výrazových možností barvy a malířského gesta je součástí úvah o koncepci a působení vlastní práce
i práce ostatních. Barva se v takto koncipovaném projektu stává pro děti mladšího školního věku partnerem v tvořivé činnosti.
Dlouhodobý charakter projektu pak dětem nabízí možnost sledovat a uvědomovat si vlastní vývoj
v zacházení s barvou a ve vizuální formulaci nabízené představy, a tím zprostředkovaně i vývoj a proměny vlastního myšlení a práce s představami.
Od pohádkového a fantazijního začátku, kdy barva teprve přichází na svět a děti ji vnímají jako novou kvalitu, pokračuje projekt přes běžné vjemy a dojmy
- tráva, oheň, hory - k vyjádření komplexnější představy (den a noc). Při zpracování námětů si děti uvědomují možné významy obrazového vyjádření v oblasti expresivního a symbolického projevu.
Výběr prací v kolekci je střídmý, malby působí kultivovaně a vytvářejí vyrovnaně působící celek, přesto si zachovávají svůj individuální výraz a originální řešení. Leporelo představuje šťastně zvolenou finální podobu projektu. Možná by mohly být alespoň v podobě digitálních snímků přítomny i ostatní práce, které nebyly do leporela zařazeny.
Projekt Barevné pohádky je výsledkem přesně zacílené metodické práce, která je v této komorní podobě využitelná a především zvládnutelná
i v prostředí běžné základní školy. Rozvíjí smyslovou citlivost žáků přímou prací s barvou, podporuje rozvoj individuálního, osobitého pojetí. Poskytuje prostor pro uplatnění subjektivity žáků a v rámci srozumitelného, dětskému světu blízkého zadání a motivace vytváří podmínky pro mnohonásobné prozkoumávání komunikačního obsahu prací i výrazových prostředků užitých při jejich vytváření.
Oceňuji metodickou vyváženost a jasně definované cíle projektu i skutečnost, že se jedná o projekt
v dobrém slova smyslu „modelový“.

Leonora Kitzbergerová




















ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA, CHOCEŇ
Autor projektu /pedagog/: Dana Kaňková
Název projektu: Jeskyně

Projekt Jeskyně je rozsáhlý jak počtem a věkovým rozpětím zúčastněných žáků, tak i košatým rozvětvením základní myšlenky.
Jeskyně je tu pojata jako zdroj, místo, kde se rodí
a odkud vyvěrají představy. Obrací pozornost dětí
k tvořivému provázání představ a konkrétních zážitků, vede je rozpomínání na primární pocity při setkání
s materiálem, tvarem, pojmem a k respektování těchto pocitů při další tvorbě. Dalším z nosných motivů projektu je hledání, experimentování, prozkoumávání.
Projekt provází žáky tvořivým procesem od setkávání se základními tvary, ohledávání a formulace prvotních představ o tvarovém bohatství světa přes zanechávání stop až po záměrné vytváření tvarů nesoucích složitější, mnohoznačnější významy.
Střídá činnosti, ale udržuje je stále v rovině konkrétního kontaktu s materiálem, vybízí k poznávání spojenému se zdrženlivostí a pokorou vůči světu, jenž nás obklopuje. Podrobuje zkoumání nejen to, co nabízí příroda, s čím se lidé v „jeskyni“ mohou setkat, ale i to, co tam přinášejí, ať ve fyzické podobě stop po své existenci, své přítomnosti, tak v rovině myšlenkové
a symbolické. Mapuje cestu od tvarů náhodně vzniklých dotykem nebo otiskem k záměrnému vytvoření nebo proměně tvaru až k jeho použití v jednoduchém dekoru. Objekty v Jeskyni záhad směřují k úvahám
o komplexnějším významu tvaru a získávají až konceptuální charakter, stejně jako samostatný objekt s klíčovou dírkou v celku Pohádky.
Další možnosti větvení základního námětu naznačují témata směřující do světa fantazie - Draci a Jeskyně.
Z hlediska námětů i z hlediska rozmanitosti vyjadřovacích prostředků se jedná o komplexní, významově bohatý a přesvědčivě působící projekt. Kolekce svědčí o jeho přitažlivosti pro žáky a o zaujetí, s nímž se mu věnovali.
Oceňuji komplexnost projektu a jeho zaměření na experimentování se základními zdroji představivosti
a práce s tvarem.

Leonora Kitzbergerová








Zkoumání tématu skrze vlastní představu a zkušenost, které slovo jeskyně může navozovat. Téma je pojato natolik inspirativně, že nás vybízí k přemýšlení jak vlastně na tom my sami s jeskyněmi jsme. Jsou to úkryty pro nás a před námi? či duté volné prostory vybízející ke zkoumání?
Geologické útvary, které rozehrávají naší obraznost a smysly, touhu po pobytu v tajemném mikroklima, kdy doteky komunikujeme se strukturou hornin a snažíme se vyvolat a zachytit představu o procesech, proměnách, plynutí… Proč ale jeskyně
a komunikace? Není to jen účelové propojení jaké by mohlo být u libovolných témat? Pochybnost je však v zápětí rozptýlena, neboť výstupy dětí jsou přesvědčivé koncentrovanou energií, ať již v barvě, tvaru či stopě po doteku. Komunikace nastává, je-li přítomna zkušenost
a touha sdělovat a sdílet a také jistá dávka nevinnosti, neboť jinak se jeskyně uzavře a k živáčkovi nepromluví
a nepromluví…
Oceňuji promyšlené a inspirativní uchopení tématu, které umožňuje dětem zúročit jejich různorodé zkušenosti, představy a prožitky. Z výstupů je patrná dlouhodobá systematická práce založená na záměrném pěstování smyslové citlivosti, hledání si vlastních postupů a prostředků a uvědomování si možností komunikace skrze prostředky výtvarné umění. Výrazné ocenění zasluhuje i preciznost, s jakou se zachází
s výstupy dětí při prezentaci a to ve vší vážnosti
a pokoře, kterou autorský přístup pedagoga a jeho profesionalita vyžaduje.

Markéta Pastorová






















ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA MILOSLAVA STIBORA, OLOMOUC
Autor projektu /pedagog/: Michaela Čapková
Název projektů: Znovuzrození čehosi, Vlk a kus masa, Chamilkův panák

Věci nejsou čím se zdají být… Krátké animované filmy prozrazují na své malé autory schopnost zahustit příběh do maximálně redukované a přesto významově bohaté formy. Vlk a kus masa - krátká moralita o honbě za potravou, iluzí, snem, aneb lepší kus masa v tlamě než ještěrka v krabici. Chamílkův panák je mimo jiné o tom, jak snadno se tvoření může změnit v ničení, jak se
z kuličky na hraní může stát tank, který odstřelí svého pána (panáka). Znovuzrození čehosi vypráví o vzniku
a zániku, konstrukci a destrukci, marné snaze udržet náš obraz (image) pohromadě.
Absurdita, grotesknost, humor - to vše bez úporné naléhavosti a obsedantnosti surrealistické provenience. Hra je v tomto případě čistá, radostná bez postranních úmyslů. Forma sice není dokonalá, sem tam se vloudí chybička, ale to vše je vyváženo energií a zaujetím pro věc. Cítíme, že jde o „hru doopravdy“.
Poznámka pod čarou: Nápaditost titulků by dětským tvůrcům mohl závidět lecjaký filmovou školou „prošlý“profesionál.

Vladimír Havlík
ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA, OPAVA
Autor projektu /pedagog/: Zdeňka Pavlíčková
Název projektů: Mandelinka bramborová, Proměna

Oceňuji tvořivé využití nových prostředků výtvarné výchovy - v tomto konkrétním případě pixelace (animace objektů a osob), vytvářené pomocí digitální fotografie.
V rámci přehlídky přesvědčivě odkazuje na dnes již poměrně přístupnou metodu, kterou lze děti učit chápat skutečnost procesuálně a obraz dynamicky.

Jaroslav Vančát














Projekt Mandelinky a zejména film s názvem „Mandelinky - zlo z Ameriky“ jsem navrhla na ocenění, protože důsledně uplatňuje přemýšlení nad obrazem v jeho dynamických souvislostech. Autorům se podařilo
s velkou mírou autentičnosti zachytit příběh ohrožení, inscenovaný a virtuální v podmínkách tvorby, který je v současném socio-kulturním kontextu námětem velmi aktuálním. Z obrazové dokumentace jasně plyne jaké principy výtvarné tvorby a filmového střihu si děti osvojily během práce na projektu jako tvůrci i herci zároveň a stejně tak je patrný jejich podíl na celé koncepci. Takto komplexně pojatý projekt zúčastněným poskytuje významný prostor nejenom pro uplatňování vlastních subjektivních hledisek, ale i pro ověřování efektu díla jak z pohledu diváka samotného, tak
z hlediska již existujících vizuálních sdělení, která se zabývají podobným námětem.

Vladimíra Zikmundová








ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA, PRAHA 1
Autor projektu /pedagog/: Jiří Pavlíček
Název projektů: Společný prostor, Pásmo krátkých filmů - Sen anebo skutečnost

Oceňuji cílevědomou práci v oblasti filmové (video) animace, kterou Jiří Pavlíček dovedl k pluralitně výrazným autorským produktům svých žáků. Obdobně pluralitně zaměřený projekt Společný prostor by mohl být za tyto tendence, které umožňují vzájemné chápání výtvorů ostatních, oceněn také, kdyby nebyl kontaminován některými akcemi, v nichž forma přebíjí obsah (společné vytváření nápisu).

Jaroslav Vančát












ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA, POLICE NAD METUJÍ
Autor projektu /pedagog/: Vladimír Beran
Název projektu: Masky

Projekt Masky si zasluhuje pozornost zejména proto, že se během práce podařilo uchopit námět dnes již naprosto klasický, bezpočtukrát zpracovaný, a proto velmi choulostivý, takovým způsobem, který přináší divákovi nový pohled na téma identity jedince. Ani metoda zpracování, koláž, není nová, přesto tvůrci našli díky digitálnímu obrazu formu zpracování, která vykazuje překvapivý účinek. Velmi kladně také hodnotím komplexnost, s jakou tvůrci projektu již tradičně na oceněné základní umělecké škole přistupují k čerpání tématu.

Vladimíra Zikmundová










ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA, PŘELOUČ
Autor projektu /pedagog/: Jan Vojtíšek
Název projektu: 900 havranů, Ptačí lidé

Archetyp ptáka v nás vyvolává pocit volnosti, prostoru bez hranic, svobody. Kdo by alespoň jednou v životě nezatoužil být ptákem a vzlétnout do oblak. Projekt nabídl tuto metamorfózu dětem v originální, bohaté, v dobrém slova smyslu efektní a přitom hluboké formě. Prožitek a poučení se tu setkaly ve fascinující podobě. Kresby a objekty svědčí o schopnosti vnímat nejen charakteristické rysy jednotlivých druhů ptáků, ale
i jejich krásu, tajemství, magii. Iniciační rituál otevřel nový prostor…

Vladimír Havlík











„…metafora je zkoncentrované přirovnání…“ (Brukner, Filip, Větší poetický slovník, 1968)
Také jste si povšimli, jak je postupně v každém dalším školním ročníku obtížnější přivést děti k jinému než doslovnému a přímočarému chápání textu či obrazu? Zrychlená komunikace s důrazem na bleskurychlé zhodnocení situace a na okamžitou účinnou reakci postupně zužují prostor pro jiné než jednoznačné významy. Oceňuji přesvědčivou samozřejmost, s níž projekt Ptáci pracuje s metaforou.

Leonora Kitzbergerová















Oceňuji to, že impulsem k projektu byla událost zasazená vizuálně obraznými prostředky do „archivu mysli“, kdy místo a den a možná i čas zvednutí či usedání hejna havranů nabývá do budoucna významu pro inspirativní návraty „ke světu jevů a světu interpretací“.
(podtitul knihy Stanislava Komárka Příroda a kultura)
Henry David Thoreau: „Příroda nemá lidského obyvatele, který by ji ocenil. Ptáci se svým peřím a svými nápěvy jsou v harmonii s květinami, ale který mladík nebo dívka je v souladu s divokou nádhernou krásou přírody? Kvete větším dílem sama, daleko od měst, kde oni bydlí.“
(citát je z knihy Jiřího Zemánka Divočina, příroda, duše, jazyk)

Markéta Pastorová











Pradávný atavismus člověka v ptačím rouše a iniciační rituál, jdoucí až do pravěku ke starým šamanům? Dobrá, mne však v projektu ZUŠ Přelouč zaujal jiný rys, se kterým patrně nebylo počítáno, ale ve výsledné podobě bije do očí. Zoologové ruku v ruce s paleontology
v poslední době došli k překvapivému závěru, že ptáci jsou vlastně identičtí s dinosaury, zjednodušeně řečeno, jsou to dinosauři, kteří nevyhynuli, protože uletěli.
A pohleďme na realizace ptačích lidí, vzniklé pečlivým studiem anatomie v konfrontaci s částmi ptačích těl - necítíte v nich ještěrčí strnulost
a nelidskost jiného, pradávného světa? A nakonec si oblékneme ptačí šat bez možnosti skutečně vzlétnout
a hle - není naše nápodoba peří nápadně podobná spíše šupinám plazů? A pochod ulicemi města je opět daleko spíše pochodem oživlých monster dávnověku. Svou invokací dávných rituálů děti, účastné projektu, objevily ještě zasutější vrstvy kolektivního podvědomí, než samy mohly tušit. Kde až jsou hranice, za které už nesmíme jít?

Jakub Synecký





Ptačí projekt má pro mne cosi magického, přesah lidské existence do ptačí, vyjádřený účinnými vizuálními prostředky, na jedné straně povznáší ke svobodě, opatřené volným pohybem, na druhé straně velmi tělesně svádí takto probuzené touhy do omezeného mávání křídly a klepání zobanem.

Jaroslav Vančát


















Porota se v tomto roce vzácně shodla na projektu kolegy Jana Vojtíška jako na díle hodném zvláštní pozornosti. Z mého pohledu se tak stalo díky mnoha
P, která jsou v projektu obsažena: poezii, jež se velmi nevtíravě dotkla každého z kurátorů, pokoře a zároveň profesionálnímu přístupu, s jakým byl projekt
Zpracován, pestrosti pohledů na inovativně pojatý námět a mocnosti, jakou téma dostalo v průběhu tvorby.

Vladimíra Zikmundová

















Společná cena za stálou vysokou kvalitu
pedagogické práce ve výtvarné výchově

DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE, ŠUMPERK
Autor projektu /pedagog/: Milada Sobková
Název projektu: Hedvábná stezka

Oceňuji už samotný nápad - tvůrčím způsobem mapovat s dětmi různými výtvarnými prostředky komunikaci kultur Asie a Evropy v posledních dvou tisíciletích, téma v současné době tolik aktuální. Hedvábná stezka je komplexně pojatý, metodicky promyšlený projekt pro děti s velkým věkovým rozpětím 4-18 let. Cením si toho, že informace, sbírané výhradně samotnými dětmi z literatury, internetu i jiných zdrojů, byly základem jejich výtvarné práce. Oceňuji nenásilnou formu prožitku, jakou byla dětem přiblížena asijská kultura. Z procesu hravého poznání a dětské kreativity, při zapojení všech smyslů (včetně chuti a čichu),vznikla nakonec výstava výtvarných prací, předvedená veřejnosti jako orientální bazar, s pódiovým vystoupením dětí a jejich ukázkami orientálních tanců, módní přehlídky a pohoštěním z indické kuchyně.
Oceňuji, že při práci na tomto projektu proběhla komunikace skutečně v širokých souvislostech.

Zdena Synecká
Společná cena za stálou vysokou kvalitu
pedagogické práce ve výtvarné výchově

ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA, BECHYNĚ
Autor projektu /pedagog/: Ivana Blažková
Název projektu: Kříže, kapličky, boží muka očima dětí

V projektu „Kříže, kapličky, boží muka očima dětí“ se zúročuje dlouhodobá soustředěná práce, jejíž součástí je důsledné hledání různých poloh tématu. Téma komunikace - komunikace s místem - se prolíná nejen celým projektem, ale je součástí jeho prezentace při příležitosti opětovného otevření Městského muzea. Na projektu je velmi cenné to, že konkrétní místo, se kterým se děti i obyvatelé města mohou setkávat je „zmapováno smysly“, a tím má šanci být „uviděno“ v krajině
a „uchováno“ v paměti lidí.

Markéta Pastorová








Společná cena za stálou vysokou kvalitu
pedagogické práce ve výtvarné výchově

ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA, PARDUBICE-POLABINY
Autor projektu /pedagog/: kolektiv učitelů VO Základní umělecké školy (Eva Jebavá, Kateřina Jebavá, Vlasta Zahradníková, Iveta Tobiášová, Jan Vojtíšek)
Název projektu: Králíky 2007 Králíků

Dnes, kdy do výtvarné výchovy na školách pronikly projekty, se mnohé z nich tváří zbytečně hlubokomyslně a zvážněle. Ne tak v Základní umělecké škole Pardubice-Polabiny. Ti si s dětmi vyjedou do Králík, a jelikož tak učiní roku 2007, originalita za každou cenu se hledat nemusí: vytvoří 2007 K(k)rálíků. A to formou navýsost radostnou a hravou.
Úsměvná poznámka, že děti velmi zaujalo vyprávění
o úžasné reprodukční schopnosti králičího rodu, je podnětem k ústřední akci celého projektu - množení králíků a jejich pouti na Horu Matky Boží. Posvátnost poutního místa konfrontovaná s jeho profánním jménem přináší zajímavá sousedství, umocněná ještě návštěvou prvorepublikového opevnění při kladské kotlině. A děti se stejně nadšeně výtvarně chápou struktur barokních zdí a bání, krucifixu a soch světců a světic jako obrazu králičí matky - supersamice. Posvátné a profánní není konfrontováno, stojí jednoduše vedle sebe se stejnou oprávněností. Tuší spící dítě objímající svého plyšového králíčka o sexuální monstrozitě supersamic? A bitva černých králíčků s bílými, inspirovaná návštěvou vojenských objektů - není to skryté malthusiánské varování, že války jsou následkem přemnožení populace? Některé významové roviny, vznikající Polabinským pod rukama, vyznívají až blasfemicky, aniž by urážely, neboť úmysl je dobrý a srdce čisté.
V ústředním tématu pouti králíků na Horu Matky Boží je však pro mne skryt ještě jeden velmi sympatický rys, kterým se vyznačují projekty ZUŠ Polabiny již delší dobu. Je to sympatická agresivita, s níž vsazují výtvarný počin do řádu existence reálného světa a nárokují mu pozornost. Jestliže k takovému chápání a přístupu Vedeme děti od mala, je to to nejvyšší, co lze na výtvarném pedagogovi žádat. Buď za to Pardubickým čest a dík.

Jakub Synecký








Společná cena za výrazný osobní kvalitativní posun
ve výtvarné pedagogické práci

Základní umělecká škola, Buštěhrad
Autor projektu /pedagog/: Helena Slavíková-Hrušková
Název projektu: Symbolika lidské komunikace - Připodobnění lidského a ptačího světa v básních Karla Plicky: Ptáci naši přátelé

Hledání tématu skrze vlastní zkušenost dětí. Uplatnění různorodých prostředků pro plošné i prostorové vyjádření. Snaha dokumentací zachytit průběh tvůrčího procesu dětí.

Markéta Pastorová












Společná cena za výrazný osobní kvalitativní posun
ve výtvarné pedagogické práci

Základní umělecká škola, Dačice
Autor projektu /pedagog/: Václava Zamazalová
Název projektu: Ruce - Doteky - Dotýkání

K tématu komunikace se přistupovalo velmi systematicky. Přestože tradiční prostředky (kresba, malba, práce
s hlínou a keramika) zaručovaly standardní
kvalitu výstupů, posunulo se uvažování nad tématem
o inspirace a zkušenostmi, které přinesla předcházející přehlídka.
Oceňuji zejména velké nasazení, odvahu a chuť „nejít na jistotu“, ale nacházet potěšení z objevování
a překvapování se.

Markéta Pastorová









Společná cena za výrazný osobní kvalitativní posun
ve výtvarné pedagogické práci

Základní umělecká škola, Strakonice
Autor projektu /pedagog/: Jarmila Lískovcová
Název projektu: Architektura, Vchod, vstupy, pasti

Od kresby jako základu pro zkoumání tématu až
k realizacím v objemu a prostoru. Vazby na současné výtvarné umění a architekturu přes osobní prožitky dětí. Vytříbenost dokumentace a výstižnost komentáře.
… a ještě něco: kdo dokáže spolehlivě rozeznat, kde končí architektura a začínají pasti?

Markéta Pastorová












ZÚČASTNĚNÉ ŠKOLY

Dům dětí a mládeže, Šumperk
Dům dětí a mládeže, Ústí nad Orlicí
Arcibiskupské gymnázium, Kroměříž
Gymnázuim M. Koperníka, Bílovec
Gymnázium, Kroměříž
Mateřská škola, Opava
Mateřská škola a Základní škola, Praha-Letňany
Smysluplná škola, Praha 8
Studio Experiment o.s., Olomouc
VOŠPS a SPgŠ, Kroměříž
3. Základní škola, Holešov
Základní škola, Janov
Základní škola, Starý Jičín
Základní škola, Praha 4-Michle
Základní škola Lehovec, Praha 9
Základní škola s rozšířenou výukou jazyků, Praha 13
Základní umělecká škola, Bechyně
Základní umělecká škola, Buštěhrad
Základní umělecká škola, Bystřice pod Hostýnem
Základní umělecká škola, Český Krumlov
Základní umělecká škola, Dačice
Základní umělecká škola, Choceň
Základní umělecká škola, Chrudim
Základní umělecká škola, Jihlava
Základní umělecká škola Josefa Kličky, Klatovy
Základní umělecká škola Zdeňka Buriana, Kopřivnice
Základní umělecká škola, Lomnice nad Popelkou
Základní umělecká škola, Nymburk
Základní umělecká škola Miloslava Stibora, Olomouc
Základní umělecká škola, Opava
Základní umělecká škola, Pardubice-Polabiny
Základní umělecká škola, Police nad Metují
Základní umělecká škola, Praha 1
Základní umělecká škola, Přelouč
Základní umělecká škola, Strakonice
Základní umělecká škola E. Randové, Ústí nad Labem